Tolikrát už jsem si v životě říkala, že pořád na něco čekám. Když jsem byla dítě, čekala jsem na to, až budu dospělá. Až jsem dospěla, čekala jsem, kdy mi zkříží mou cestu muž mého života. Jakmile jsem otěhotněla, čekala jsem, až se dítě narodí...
Když se narodilo, čekala jsem, až začne chodit, až ho nebudu muset koupat a bude se koupat samo, pak jsem čekala, až začne chodit do školy a já ho už nebudu muset vodit do školky. A tak jsem čekala a čekala a čekala.
Jeden čas koloval docela dobrý e- mail o tom, jak muž litoval, že ztratil svou ženu. Jeho žena také pořád na něco čekala. Dostala od něj krásnou košilku – erotickou, ve které se mu nikdy nepředvedla, protože čekala na vhodnou příležitost. Ta příležitost nepřišla, mužova paní totiž zemřela, aniž ji kdy na sebe oblékla.
Tohle považuji za docela dobrou metaforu současného života, života nás všech. Určitě znáte taky ten pocit a obvykle ne zrovna příjemný, že třeba čekáte, až vám dorostou vlasy po ne příliš vydařeném sestřihu kadeřnice, nebo čekáte na domluvený termín schůzky a celou dobu jste jako na jehlách. Zkrátka: pročekáme určitě víc času ve svém životě, než bychom chtěli.
Skoro se bojím pomyslet na to, o kolik nejrůznějších věcí, chvil a zážitků jsem v životě přišla tím, že jsem jen čekala a čekala. Tuhle chybu už ale nedělám, uvědomila jsem si, že život je příliš krátký na to, abychom ho promrhali nějakým čekáním. Už neplýtvám svým drahocenným časem.
Každý den zkouším dát svému životu skutečný smysl. Neodkládám už nošení pěkných kousků svého šatníku na později, nečekám, až se mi ozve kamarádka, ať jdeme někam posedět, raději se jí ozvu sama. Taky přítel poznal změnu, že nečekám na výzvu k milování od něj, ale občas přeberu iniciativu i já. A dokonce ho to potěšilo. Říkal, že má teď dobrý pocit z mého zájmu, že si dřív myslel, že už mě tak moc nepřitahuje.
A já mu říkám na oplátku, jak ho miluju a nečekám, až ta slova lásky uslyším od něj jako první. Zkrátka už nemarním v ničem čas a svůj život nechci žít jako bych byla v nějaké čekárně. A co vy a vaše čekárny?
Zdroj: https://www.mestozen.cz