Čeleď: Hypericaceae - třezalkovité
Rod
Hypericum zahrnuje asi 380 druhů, které rostou převážně v subtropickém pásmu, nejvíce ve Středozemí, severněji jen několik druhů.
Popis:
Vytrvalá, 10 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá až přímá, obvykle nevětvená, většinou s vyniklými podélnými lištami. Listy přisedlé až krátce řapíkaté, podlouhlé, vejčité nebo podlouhle kopinaté, na okraji podvinuté, s tečkovitými siličnými žlázkami a nádržkami. Květenství bohaté, květy v průměru 15 až 35 mm, kališní lístky trojúhelníkové nebo široce čárkovité, korunní lístky 8 až 18 mm dlouhé, nesouměrné, zlatožluté, při vrcholku žláznatě tečkované. Kvete v V až IX.
Stanoviště:
Výslunné stráně, sušší louky, pastviny, okraje lesů, lesní světliny, skály, podél cest.
Rozšíření:
V ČR od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně. Celkově roste v Evropě vyjma arktického pásma, na východě až k Jeniseji, severozápadní Číně, malé Asii, severnímu Íránu, v Africe v pohoří Atlas, druhotně v mírných a subtropických pásmech celého světa.
Léčitelství:
Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba hyperici) a to ihned po rozkvětu. Odřezávají se asi 30 cm dlouhé kvetoucí a olistěné vrcholy, které se sváží do svazků a suší na dobře větraném místě ve stínu (na slunci droga ztrácí barvu). Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C.
Použití třezalky je velmi rozsáhlé: působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi apod., pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky při roztroušené skleróze.
Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů.
Třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 5.
Třezalka v Českém herbáři z roku 1899:
Třezalka obecná (Hypericum perforatum) má oddenek větevnatý, lodyhy oblé, lysé, 1—2 st. vysoké. Listy vejčité tupé, celokrajné, proti světlu držené objevují světlé tečky, jako propichované, což jsou žlázky olejné.
Roste na suchých a travnatých místech; kvete v červenci a srpnu.
Olej z této rostliny s olejem terpentýnovým užívá se při spáleninách; nať užívá se za lék proti dně, průjemu a krvotoku. Dává se též s květy vařenými ku hnaní na moč, proti červům, hypochondrii a j., zevně na rány, vředy, při, krticích a hostci.
zdroj: https://botanika.wendys.cz/kytky/K250.php
