Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)
Rod
Silybum zahrnuje 2 druhy, které jsou původní ve Středozemí, v severozápadní Africe a v Malé a Přední Asii.
Popis:
Jednoletá až dvouletá, 30 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, žebernatá, v horní polovině větvená. Lodyžní listy střídavé, dolní přisedlé, horní poloobjímavé, všechny podél žilek bíle skvrnité, laločnaté, úkrojky trojúhelníkovité, zakončené ostnem, přízemní listy v růžici, krátce řapíkaté, jinak podobné listům lodyžním. Úbory jednotlivé, dlouze stopkaté, až 7 cm v průměru, zákrovní listeny na bázi vejčité, na špici po okraji ostnité a odstálé od úboru. Květy pouze trubkovité, červené až fialové. Plodem jsou nažky s bělavým chmýrem. Kvete v VI až IX.
Rozšíření:
Původní od Kanárských ostrovů na západě, přes Středomoří do Malé a Přední Asie, pěstován však ve všech světadílech a mnohde i zplaňuje. U nás rovněž často pěstován a občas i zplaňuje, převážně v blízkosti zahrad, kompostů, podél cest apod.
Léčitelství:
Sbírají se zejména plody (Fructus cardui Mariae), někdy i list nebo kořen, které však mají oproti plodům výrazně nižších léčebných účinků. Plody se nesklízí jednotlivě, ale krátce před jejich dozráním se odříznou celé úbory a nechají se dozrát na suchém a vzdušném místě. Poté se plody z úborů vymlátí a zbaví chmýru.
Za léčivé účinky plodů ostropestřce jsou odpovědny zejména flavonolignany silybin, silydianin a silychristin (silycristin, silykristin), kterým se souhrnně říká silymarin. Tyto látky se váží na membrány jaterních buněk a zabraňují tak vniknutí toxických látek do jaterní tkáně. Vedle toho i podporují regeneraci poškozených jaterních buněk, posilují imunitní systém a působí jako dosti silné antioxidanty. Dále jsou v plodech přítomny bílkoviny (asi 27 %), jedlý olej (okolo 30 %) složený z kyseliny linolové, olejové a nenasycených mastných kyselin, biogenní aminy tyramin a histamin, aminokyseliny, cukry, kvercetin, dehydroflavonol taxibolin a vitamin E v množství asi 500 až 800 mg/kg.
Jak již vyplývá z výše uvedeného, užívá se plodů ostropestřce zejména při nemocech či poškozeních jater, ke kterým dochází např. při žloutence, cirhóze či při nejrůznějších otravách ať už v důsledku intoxikace alkoholem, drogami, průmyslovými jedy nebo houbami. Experimentálně bylo ověřeno, že podávání silymarinu ve všech těchto případech nejen urychluje regeneraci jaterní tkáně, ale mnohdy i výrazně zvyšuje naději k přežití (např. po požití muchomůrky). Vedle toho droga ovlivňuje tvorbu žluči a tím i celou látkovou výměnu.
Za nejúčinnější se považuje užívání prášku z mletých plodů smíchaných s mléčným cukrem v poměru 1:2 (berou se 2 až 4 čajové lžičky denně). Protože ale prášek rychle žlukne, je třeba jej skladovat na suchém a chladném místě a připravovat jej vždy jen v takovém množství, které bude brzy spotřebováno. Dosti účinná je i tinktura, která se bere 4x denně po cca 30 kapkách. Droga bývá podávána i ve formě odvaru nebo nálevu, ale protože sylimarin se ve vodě jen špatně rozpouští, nejsou tyto způsoby aplikace příliš účinné.
Z plodů ostropestřce mariánského je vyráběna i řada průmyslových přípravků, u nás např. lék Flavobion.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.
Pěstování:
Ostropestřec vyžaduje hlinitou, mírně vápnitou a propustnou půdu a slunné a chráněné stanoviště. Množí se semeny, která se vysévají přímo na venkovní stanoviště koncem dubna nebo začátkem května. Klíčí asi po 20 dnech, tuto dobu lze však zkrátit zhruba na polovinu, pokud se semena před vysetím namočí v teplé vodě.
Ostropestřec v Českém herbáři z roku 1899:
Ostropestr (Silybum) roste na suchoparech a vůbec pustých místech v jižní Evropě, ač se pěstuje v zahradách také. Má lodyhu 5—6 st. vysokou; semeno olejnaté užívá se za lék proti neduhům prsním. Mladé listy se požívají.
zdroj: https://botanika.wendys.cz/kytky/K595.php
