Základní pravidla autopatie jsou převzata z homeopatické celostní léčby a perfektně se zde osvědčují. Vyšetření probíhá formou rozhovoru. Vezměte sešit a tužku nebo počítač a udělejte si hodinu čas. Každá léčená osoba má u vás mít svůj vlastní sešit nebo počítačový soubor, který pečlivě zálohujeme. Záznamy v něm nám poslouží i za rok a také za pět let, možná i za dvacet. Ať už léčíte sebe sama nebo někoho jiného, vždy postupujete stejně. Nejdříve zapíšete datum a pak položíte otázku: „Co vás trápí? Jaké máte problémy?“ Nejobvyklejší je, že váš klient začne tím, co ho trápí nejvíce. Třeba je to kašel. Nebo strach jít do společnosti. Nebo je to bolest hlavy atp.

Každou položku, každý symptom, zapisujeme na zvláštní řádek s prostorem kolem, abychom se k ní ještě později mohli vrátit a doplnit detaily. U každé položky, stížnosti, napíšeme všechny detaily, které lze získat. To jest: intenzitu, charakter vjemu, lokalizaci – kde se vyskytuje, čas výskytu, trvání atp. Např. „silná bolest hlavy, tupá, v levé části, hlavně po probuzení, asi dvakrát týdně, zmírňuje se vždy odpoledne, potíž trvá již čtyři měsíce…“ atp.

Zapisujeme klientovy (v případě samoléčby svoje) vlastní, subjektivně pozorované a vnímané negativní nebo nepříjemné či neharmonické vjemy a dojmy. Lékařské názvy, diagnózy nebo výsledky testů mohou být také zahrnuty, pokud jsou k dispozici, ale nejsou nutné. Vždy je třeba uvést, jaké subjektivní dojmy jsou s případnou diagnózou spojeny. Lékařské diagnózy jsou příliš obecné a nevypovídají dostatečně o individuální podobě potíží.

Někdy dávám také otázku: „Co byste na sobě chtěl(a) zlepšit?“ Pak se často dovím i detaily, které klient může chybně považovat za podružné nebo nevhodné ke svěřování.

Někteří lidé mají sklon svěřovat se jen s fyzickými problémy, při citlivém rozhovoru však občas zjistíme, že hlavní příčina jejich utrpení tkví v mysli, v jejich nepřiměřeném strachu, úzkosti, nejistotě apod. I tyto věci by měly být zapsány při prvním interview. I ony mají být zlepšeny a odstraněny. Nesmíme zapomínat, že v autopatii léčíme celek prostřednictvím jeho organizačního centra, a proto neoddělujeme fyzické a psychické, rozhodně neříkáme, že toto je „jen“ psychické a toto zase „jen“ fyzické. Preparát má jednoduše vyladit celý organismus, psychické i fyzické, ze stavu disharmonie do stavu harmonie. Vše v nás podléhá jemnohmotnému organizačnímu principu, odpovědnému za naše zdraví.

Potíže, nemoci a jejich pozorované projevy jsou pro nás jako poradce z technického hlediska nesmírně důležité, protože nám umožňují sledovat, jak se člověk (tedy i jeho organizační centrum) postupem času pod vlivem autopatického preparátu vyvíjí. To nám pak dovolí zasáhnout v pravý čas s další dobře individuálně zvolenou potencí (stupněm ředění) autopatického preparátu nebo změnou frekvence podávání a posílit pozitivní vývoj.

Autopatie není náhlý čin, náhlá změna. Je to proces. Postupné vylaďování organismu. Dobré věci se neuskutečňují náhle, ale převážně v průběhu delšího času, zatímco ty špatné mohou být dokončeny během krátké chvíle.

Dokonce i na zcela zdravém člověku (kolikrát za život ho však potkáme?) vždy rozeznáme nějaké negativní projevy nebo pocity, na každém lze něco zlepšit, každý má své „rezervy“. I pro zcela zdravého člověka může udělat autopatie hodně. Je to například výborná ochrana, posílení a prevence.

Ukázka z knihy Uzdrav se s autopatií.