Autohypnóza

Jsme ve skutečnosti dva lidé v jednom člověku, z čehož jednu bytost představuje podvědomí a druhou vědomí. Lze dosáhnout, aby jedna bytost pracovala pro druhou, místo co by působila každá odděleně a na vlastní pěst. Podvědomí je jakýmsi správcem veškerého vědění, řekli bychom opatrovníkem archivu vzpomínek, vedoucím knihovny. Můžeme je přirovnat k člověku, který nikdy nevychází a nezabývá se ničím jiným, než ukládáním informací a vysíláním příslušných impulsů.

Vědomí lze naproti tomu připodobnit člověku, který si nic nepamatuje, nebo je přinejmenším zapomětlivý, a velice málo vycvičený. Je činorodý, chvíli nepostojí, přeskakuje z jednoho na druhé a o podvědomí se opírá jen tehdy, potřebuje-li získat informace. Naneštěstí, nebo spíš naštěstí, podvědomí není zase natolik přístupné vydávání všech druhů informací. Většina lidí si např. nepamatuje vlastní narození, ačkoliv i toto je v podvědomí uloženo. Vhodnými prostředky lze člověku navodit i hypnotickou regresi a přivést ho do doby před narozením. Přestože jde o zážitky nanejvýš vzrušující, v této souvislosti se jimi nechceme podrobněji zabývat.

Povězme si jen pro zajímavost, že zhypnotizovaného člověka lze dovést k tomu, aby vypověděl mnohé o různých obdobích svého současného života, o období tohoto zrození i o epochách předcházejících. Můžeme rovněž proniknout do období meziinkarnačních, kdy člověk plánoval svůj příští návrat na tento svět.

Předmětem tohoto tématu je ale ukázat, jak se uvést do autohypnózy. Že jeden člověk může zhypnotizovat druhého, je všeobecně známé, ale o autohypnóze se toho ví méně. A právě o tu nám jde, a to i proto, že mnoho lidí cítí zřetelnou nechuť vydat se všanc někomu cizímu, ačkoliv, čistě teoreticky vzato, vysoce ušlechtilý hypnotizér svému subjektu neuškodí. V ostatních případech ale - až na vzácné výjimky - k určitému ovlivnění přece jen dochází.

Člověk, který prošel hypnózou, bude už trvale vůči hypnotickým povelům svého hypnotizéra přístupnější a vnímavější. Z toho důvodu ji osobně nedoporučujeme. Jsme rovněž přesvědčeni, že dříve, než bude tato technika zdokonalena pro léčebné použití, měla by být vypracována doplňková bezpečnostní opatření; např. žádnému lékaři by nemělo být dovoleno uvést pacienta do transu, aniž by u toho byl přítomen další kolega. Mělo by také být uzákoněno, že dříve než by kdokoli mohl hypnózu provozovat, byl by jí sám podroben, a touto cestou by mu byla vštípena zásada, že svým hypnotickým působením nesmí za žádných okolností nikomu ublížit. Také bychom se přimlouvali za to, aby dotyčný musel zhruba každé tři roky tento bezpečnostní trans zopakovat, aby se jeho účinnost udržela. Jinak je subjekt hypnotizérovi skutečně vydán na milost a nemilost. Přestože víme, že drtivá většina lékařů je naprosto čestná a eticky vysoce vyspělá, příležitostně se i v tomto povolání narazí na „černou ovci", která se za takovýchto okolností může vypracovat na ovci černou jak uhel.

Přistupme nyní k vlastní autohypnóze. Získáte nástroj, jehož pomocí v sobě můžete probudit netušené síly a schopnosti. Pokud učení nevěnujete patřičnou péči, zůstane vám v hlavě jen bezvýznamná změť slov a budete marnit čas.

Radíme vám zavřít se v pokoji a zatáhnout záclony nebo roletu, aby vás nerušilo světlo. Nad oči si postavte nějaké malinké světýlko, třeba noční lampičku. Všechna ostatní světla zhasněte, jen toto umístěte tak, abyste k němu museli lehce vzhlížet. Bude tedy o něco nad úrovní vašeho přímého pohledu. Uvelebte se co nejpohodlněji na lůžku. Chvíli nedělejte vůbec nic, jen dýchejte pravidelně a nechte myšlenky volně plynout. Poté, co jste minutu nebo dvě nechali mysl svobodně se toulat, znovu se soustřeďte a řekněte si, že začnete relaxovat a uvolníte v těle každičký sval. Začněte od prstů pravé nohy, přejděte na prsty nohy levé a upněte k nim pozornost. Představte si, že vaše tělo je velkoměsto, a že každou buňku udržuje v chodu maličký dělníček. Tito drobečkové zajišťují činnost svalstva i šlach, a uspokojují potřeby buněk, aby ve vás mohl proudit život. Ted se však chcete uvolnit a nemůžete potřebovat, aby se tyhle figurky hemžily vaším tělem a rozptylovaly vás různými záchvěvy a záškuby. Takže se soustřeďte na prsty pravé nohy a lidičkám v nich pracujícím nařiďte, aby z nich vypochodovali a přes nárt a oblast kotníku se ubírali vzhůru do kolena a dál.

Cestou budou přibírat další a další, takže kudy projdou, tam za sebou nechají příslušnou část těla naprosto ochablou, neživou a úplně uvolněnou, neboť tam nebude nikdo a nic, co by vyvolávalo jakékoliv pocity. Človíčkové tedy postupují vzhůru nohou, pravé lýtko je už úplně uvolněné a nic se v něm neděje. Těžkne vám už celá pravá noha, je jako mrtvá, ztuhlá, bez pocitů a dokonale uvolněná. Proveďte pracovníčky celou pravou polovinou těla a nechte je vyjít ven pravým okem. Po cestě rozestavte strážníky, kteří pohlídají, aby nikdo neproklouzl zpátky. Když jste se přesvědčili, že od špiček prstů přes celé stehno máte nohu úplně uvolněnou a bezvládnou, okamžik počkejte a potom přejděte na nohu levou. Můžete si třeba představit, že zahoukala siréna a všechno osazenstvo továrny se po skončení pracovní směny hrne od strojů a míří domů, kde je čeká odpočinek a dobrá večeře. Popožeňte je ven i z levé nohy - prsty, kotník, nárt, lýtko, koleno - však víte. Kudy projdou, tam cítíte, jak partie za nimi zůstávají úplně uvolněné, ztěžklé a jako by vám už ani nepatřily.

Pobízejte je, ať projdou kolenem vzhůru do stehna a pokračují dál vzhůru. Stejně jako předtím v pravé noze, i tady, v levé, rozestavte po trase policisty se zátarasy, aby se nikdo nemohl vrátit.

Je už tedy vaše levá noha úplně uvolněna? Ujistěte se. Pokud ne, vyžeňte zbývající opozdilce, až budete mít obě nohy jako továrnu o závodní dovolené, kdy nezůstali ani údržbáři, ani hlídač, nikdo, kdo by tam hlučel a rušil. Teď teprve máte nohy jaksepatří uvolněné a můžete provést totéž s pravou dlaní a paží, a potom i s levou. Zase všechny ty zaměstnance těla pošlete pryč. Popožeňte je, tak jako dobrý pes dokáže rozhýbat stádo ovcí. Musí ustoupit z prstů, dlaněmi přes zápěstí do předloktí, pak projít loktem a sunout se dál. Zbavte se jich, ať se můžete uvolnit. Podaří-li se vám totiž pořádně se uvolnit a oprostit rozptylujících, rušivých podnětů, vnitřních tiků, nervových záškubů a lomozu těla, můžete otevřít brány podvědomí a ovládnout síly a vědění, které běžnému člověku nejsou dány. Chopte se tedy toho a pošlete celý ten národ lidiček pryč ze svých končetin i z celého těla.

Máte tedy nohy i ruce naprosto uvolněné, „vylidněné" jako dům, jehož obyvatelé odešli na místní derby; teď proveďte stejný proces s ostatními částmi těla. Boky, břicho, záda, hruď — všechno. Cítíte, jak jsou vám v tuto chvíli lidičky na obtíž. Pochopitelně, za běžných okolností jsou nezbytní, aby ve vás udržovali život, ale teď jim dáváte volno a posíláte je na dovolenou. Vyprovoďte je z těla ven, ať hezky odpochodují stříbrnou šňůrou. Zbavte se jejich rušivé přítomnosti. Teprve potom poznáte, co to je úplné a dokonalé uvolnění, a rozhostí se ve vás mír blahodárnější, než byste byli kdy věřili.

Když se tedy všichni dělníčci nahrnuli do stříbrné šňůry, a vaše tělo je rozlehlý prázdný sál, postavte i ke vstupu do stříbrné šňůry hlídky, aby se nikdo nemohl protáhnout zpátky a rušit.

Pak se zhluboka nadechněte, ale ten vdech musí být pomalý, hluboký a plný Po několik vteřin ho zadržte, až uslyšíte tlukot vlastního srdce. Na to pomalu, pomalinku vydechněte. Řekněte si, že máte tělo úplně uvolněné a že se cítíte příjemně ochablí a že je vám báječně. Povolilo i svalstvo šíje, není ve vás pražádný zbytek napětí, jste v úplné pohodě a je vám skvěle. Těžkne vám hlava a obličejové svalstvo už je také celé příjemně uvolněno.

Letmo znovu projděte spodní část těla a všimněte si, jak je to líbezné, být v tak nádherném uvolnění, zbaveni veškerého napětí, tlaků a záškubů. Přejděte do horní poloviny těla a vychutnejte i tam onen božský pocit dokonalého uvolnění rukou, hrudi i hlavy. Klidně a v pohodě odpočívejte a vnímejte dokonalé uvolnění celého těla, každičkého svalu, veškerých nervů i tkání. Dříve, než přikročíte k vlastní autohypnóze, musíte si být jisti, že jste dosáhli celkového a dokonalého uvolnění. Jen napoprvé či napodruhé se vám může stát, že se do tohoto stavu budete dostávat poněkud obtížněji. Pak už vám to bude připadat tak přirozené, že se budete divit, proč jste to nezkusili dřív. Proto zpočátku věnujte celému procesu výjimečnou péči a postupujte pomalu. Není kam spěchat. Když jste až doposud žili bez autohypnózy, těch pár hodin zpoždění vás nevytrhne. Nepřepínejte se, postupujte hezky pomaloučku, polehoučku, a nepřehánějte; budete-li se snažit příliš, zbytečně budete přihrávat pochybám, váhání a svalové únavě.

Všimnete-li si, že některá část těla není dostatečně uvolněna, věnujte jí obzvláštní péči. Představte si, že v tomto místě působí nějaká zvlášť svědomitá parta dělníčků, která chce ještě honem dokončit rozdělanou práci. Ale i ty musíte poslat pryč a vysvětlit jim, že nic není v tuto chvíli důležitější, než proces, který teď provádíte vy, a že správné uvolnění je zásadní - pro dobro vaše i jejich.

Když jste si tedy naprosto jisti, že máte uvolněné úplně celé tělo, zvedněte oči k lampičce, umístěné těsně nad hlavou. Pozdvihněte je tak, aby vás trochu namáhalo se do světla dívat. A teď se do té hřejivé záře dlouze zahleďte. Měla by ve vás postupně vyvolat ospalost. Řekněte si, že chcete, aby se vám oči zavřely, až napočítáte do deseti, a začněte počítat: „Jeden -dva - tři - oči se mi klíží, čtyři - ano, už skoro usínám," atd., až dojdete do devíti. „Devět - oči se mi pevně zavírají - deset - už bych je ani otevřené neudržel. Jsou zavřené."

Cílem je vytvořit podmíněný reflex tak, aby v budoucnu autohypnóza probíhala hladce a nemuseli jste ztrácet čas celou zdlouhavou relaxací. Bude stačit odpočítat si do deseti, načež vstoupíte do autohypnotického spánku, což je váš cíl, k němuž se musíte propracovat.

Některým pochybovačným lidem se oči nesklízí hned napoprvé, jakmile napočítají do deseti. Není třeba se tím znepokojovat, pokud se vám oči nezavřou samovolně, zavřete je sami, jako by to ve skutečnosti vyvolal stav hypnózy. Klidně to udělejte, neboť tím tvoříte základ podmíněného reflexu, a to je na celé věci to zásadní.

Můžete si vytvořit i vlastní slovní doprovod. Jeho přesné znění není příliš důležité. Může např. vypadat nějak takto:

„Až napočítám do deseti, budu mít oči velice unavené a víčka ztěžklá. Budu je muset zavřít, a jakmile napočítám deset, za žádnou cenu je už neudržím otevřené. V okamžiku, kdy je zavřu, upadnu do stavu hluboké autohypnózy. Zůstanu při plném vědomí a budu slyšet a vědět všechno, co se bude dít, a budu schopen dávat svému podvědomí libovolné příkazy."

Nato začněte počítat, jak jsme vám řekli: „Jedna, dvě - těžknou mi víčka, oči začínají být unavené. Tri - oči se mi klíží - devět - už je neudržím otevřené. Deset - mám je zavřené a jsem ve stavu autohypnózy."

Pokud tréninku věnujete náležitou péči, všechno si usnadníte, protože si tím zvyknete vstupovat do transu snadno, bez velké námahy, a o to nám právě jde, „nucených prací" vás chceme ušetřit.

Vysvětleme si i hlubší důvody. Chcete se naučit autohypnóze, abyste se touto cestou zbavili určitých povahových nedostatků a posílili své ctnosti a schopnosti. Na jaképak nedostatky a ctnosti asi lze touto technikou působit, ptáte se zřejmě? Bez ohledu na jejich konkrétní povahuje zásadní, abyste si obojí dokázali co nejzřetelněji vybavit. Musíte si dokázat vytvořit v představě skutečně živý obraz sebe sama — člověka, jakým se chcete stát. Máte slabou vůli? Vybavte si tedy sebe sami jako přesně takovou osobnost, v jakou se toužíte změnit — jedince pevné vůle a dominantní povahy, schopného vzdorovat překážkám a pro ostatní lidi přesvědčivého.

Soustřeďujte se na toto své nové „já" a jeho obraz noste v hlavě, jako byste byli hercem, filmovou hvězdou, a měli se vžít do role, již máte ztělesnit. Zmobilizujte veškerou sílu vizualizace. Čím zaostřeněji, jasněji a pevněji se vám tento obraz podaří vytvořit, tím rychleji dosáhnete vytčeného cíle. Pokračujte v nácviku, uvádějte se do transu, ale vždy si k tomu zajistěte klidný a temný pokoj.

Na této technice není pranic nebezpečného. Zdůrazňujeme však, že je třeba učinit veškerá opatření, aby vás nikdo nerušil, protože každé vyrušení, stačí třeba jen závan průvanu, způsobí, že z transu vypadnete. Nicméně znovu opakujeme, že se nejedná o nic nebezpečného, rozhodně se nemůže stát, že byste se z transu nemohli samovolně probrat. Abychom vás však ještě více ubezpečili, popíšeme jeden typický případ.

Aspirant se pilně věnuje nácviku, který probíhá přibližně takto: jde do ztemnělé místnosti, rozsvítí si těsně nad úrovní obočí malinkou lampičku, třeba i neonovou, a pohodlně se uvelebí na posteli či na pohovce. Chvíli se věnuje odbourávání všech stresů a napětí a celkové relaxaci. Brzy začne cítit, jak se ho zmocňuje nádherný pocit beztíže, jako by se všechny tělesné pocity rozplynuly a on měl vstoupit do nového života. Prohlubuje své uvolnění a v duchu letmo prochází tělem, aby se přesvědčil, že nikde nezůstalo žádné skryté napětí, tlak, bolest a podobně. Když vidí, že všechno je v pořádku, spokojeně se zahledí do světýlka, ale nemá oči upřené přímo před sebe, nýbrž poněkud zvrácené vzhůru, jakoby přikloněné směrem k obočí.

Víčka mu brzy ztěžknou, jemně se rozechvějí a pak se zavřou. Za vteřinu či dvě se znovu roztřeseně otevřou, zvlhnou a oči se rozslzí. Víčka se znovu rozechvějí a přivřou. Ještě jednou se otevřou, ale už je vidět, jak jsou unavená a ztěžklá. Subjekt už vstupuje do hlubokého transu. Za okamžik se víčka definitivně pevně zavírají. Tělo se propadá do ještě hlubšího uvolnění, dech se změlčuje, člověk je v hluboké autohypnóze.

Teď ho na chvíli opusťme. Co prožívá ve svém transu, nás nezajímá, protože my si můžeme navodit svůj, s vlastními prožitky. Ponecháme ho tudíž svou autohypnózu si prožít.

On totiž provádí pokus a zdá se, že si chce ověřit, do jak hlubokého transu sám sebe dokáže přivést a jak pevně v něm dokáže setrvat. Právě si řekl, že poruší jedno z opatření přírody a z transu se už neprobere!

Uplyne deset, pak dvacet minut. Experimentátorovi se mění dech a samovolně přechází z transu do hlubokého spánku. Přibližně za půl hodiny se budí báječně odpočatý a svěžejší, než kdyby prospal celou noc.

Není zkrátka možné se z transu neprobrat, protože příroda to prostě nedovolí. Podvědomí je trochu jako přihlouplý obr, takový gigant s poněkud zamlženým intelektem. Na určitou dobu mu můžete nakukat cokoliv, ale nakonec mu přece jen svitne, uvědomí si, že se stal obětí „šprýmu", a rozhodne se hypnotický stav zrušit.

Znovu opakujeme, že se nemůžete uspat tak, aby vám to nějak ublížilo, či vás to vyvedlo z míry. Je to naprosto bezpečné, protože jste to vy sami, kdo si hypnózu navozujete, a nejste vydáni napospas sugescím jiného člověka.

Už jsme vás upozornili, že stačí závan studeného vzduchu, aby se člověk probudil, a je to skutečně pravda. Trans pomíjí bez ohledu na svou hloubku, jakmile se v pokoji změní třeba jen teplota, nebo nastane cokoli, co by případně mohlo jakýmkoli způsobem organismu uškodit. A tak, jste-li v transu a někdo v bytě otevře dveře či okno, až průvan dolehne k vám, i kdyby jen provanul škvírou pode dveřmi nebo klíčovou dírkou, samovolně vás to vzbudí a budete prostě muset jen začít znovu. Proto vám radíme, abyste se pokud možno vyhnuli průvanu a dalším rušivým vlivům. Stále se musíte soustřeďovat na dobré vlastnosti, jež chcete získat. Je třeba neustále si zdůrazňovat, že se zbavíte nectností, které vám vadí, a několik dní v sobě musíte neustále nosit obraz sebe sama v novém provedení. Během určitého dne si pak budete pořád dokola opakovat, že v tu a tu hodinu - nejlépe téže noci, se uvedete do autohypnotického transu, a pokaždé, když to uděláte, se žádané povahové vlastnosti ve vás víc a víc zabydlí i během postupného vstupování do transu si v duchu opakujte, čeho chcete docílit.

Dejme si prostý a možná trochu hloupý názorný příklad: Řekněme, že někdo chodí shrbeně, protože je líný narovnat záda. Nechrne ho tedy bez přestání si opakovat: „Stojím rovně - stojím rovně — stojím rovně!" Jde o to, že si to musíte stále a rychle za sebou opakovat, pořád dokola a bez přestávky, protože jakmile zaváháte a zastavíte se, váš přítel Podvědomí se může ozvat a říct: „Co kecáš, podívej se na sebe, jak se zase pěkně hrbíš!" Když si ale tu myšlenku budeme opakovat bez přestávky, kamarád Podvědomí nemá šanci. Bude zahlušen vahou slov a brzy uvěří, že skutečně stojíte vzpřímeně. A pokud to vezme za své, svaly se vám vypnou a vy budete stát jako svíčka.

Nebo to přeháníte s kouřením? Pijete příliš? Sami víte, že jakékoliv přehánění škodí zdraví. Proč se tedy nevyléčit autohypnózou, která vám zabrání mrhat dál penězi za dětinské zlozvyky? Jde jen o to, přesvědčit vlastní podvědomí, že se vám kouření protiví, a bez problému přestanete a po kouření ani nevzdechnete. Lidem se nedaří přestat kouřit, protože této závislosti je velice těžké se zbavit. Určitě i vy jste se s tímto problémem mnohokrát setkali. Kuřák se prostě své cigarety či dýmky vzdát nedokáže. Všichni to tvrdí a všude je plno reklam na údajně účinné prostředky, které mají lidi kuřáckého či jiného návyku zbavit. Nemáte pocit, že i tohle je vlastně určitá forma hypnózy? Nedaří se vám přestat kouřit, protože věříte řečem o tom, jak je to obtížné, a reklamám, které dávají na srozuměnou, že je to téměř nemožné.

Zapojte proto hypnózu. VY se od obyčejného lidského stáda lišíte. VY máte silný charakter, jste dominantní a kouření, pití, prostě čehokoli, se dokážete zbavit sami. Stejně tak, jako vás podobná hypnóza nevědomky přesvědčila, že s kouřením přestat nedokážete - jakmile si tento proces uvědomíte, pomocí vědomé hypnózy se cigaret můžete zbavit navždy.

Jen ještě slovíčko varování, či spíše přátelské rady. Jste vy si vůbec jisti, že s kouřením chcete opravdu přestat? Na mou duši chcete přestat pít, či chodit všude zásadně pozdě? Dokud o svém rozhodnutí nejste skálopevně přesvědčeni, nic nezměníte. Musíte si být naprosto jisti, že chcete přestat kouřit, přestat s tím nebo oním. Nestačí si jen tak slabošsky vzdychnout: „Jé, já bych tak rád přestal kouřit, a teď si zkusím říct, že toho nechám."

Znovu a znovu zdůrazňujeme, že dokud váš záměr přesvědčivě nepronikne do podvědomí, nic nezmůžete. Zvládnete jen to, co se v něm hluboce zakoření.

Pokud si na odnaučování kuřáctví víceméně furiantsky hrajete, nejenom nepřestanete, ale mohli byste začít kouřit i víc!

Zamyslete se proto nad sebou důkladně. Co opravdu chcete? Nikdo do vás nenahlíží a nesnaží se proniknout do vašeho nitra. Jste sami se sebou. Chcete opravdu kouření nechat? Nebo chcete spíš kouřit dál a říkáte to jen tak? Lžete si do kapsy?

Ve chvíli, kdy něco začnete skutečně chtít, můžete uspět. Pokud selžete a vytýčeného cíle nedosáhnete, neobviňujte hypnózu ani nic jiného, vyjma sebe sama. Jestli neuspějete, znamená to, že jste nebyli dost silně přesvědčeni.

Autohypnózou se můžete vyléčit i ze všech takzvaných „zlozvyků". Nikdy jsme dost dobře nepochopili, co přesně lidé za zlozvyky pokládají, takže vám v tom jasno neuděláme. Osobně za zlozvyk pokládáme např. mlátit manželku, házet po muži žehličkou, kopat do psa, bezdůvodně někomu nadávat, opíjet se a podobně. Ze všech těchto zlozvyků se lze vyléčit velice snadno! Stačí opravdu chtít.

Začněte se tedy věnovat relaxaci. Využijte možnosti zbavit se vnitřního napětí a posílit svou nervovou energii. Můžete toho pro svoje zdraví udělat tolik! Stačí jen důkladně nastudovat toto téma a pak už jen vytrvale trénovat. I ti největší hudebníci cvičí denně několik hodin! Právě proto se velkými hudebníky stali! Vy se zase můžete stát velkými autohypnotizéry, pokud se budete řídit našimi radami. Takže, pusťte se do díla!